Praha podle AdelheidKY

„Traffic lights by AdelheidKA“ představuje Prahu, jak ji vidí Adéla Tománková (AdelheidKA), v těchto dnech pětadvacetiletá malířka, zdůrazňující živočišnost svého malování. „Když musím, tak musím,“ říká výmluvně.

„Zatímco restaurace přes ulici o sobě tvrdí, že leží na ´blbým místě´, my můžeme s jistotou prohlásit, že naše Galerie 1 leží jednoznačně na dobrém místě a že nabízí výborná umělecká díla. A to platí i pro vydařenou únorovou výstavu Adély Tománkové,“ řekl starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, který výstavu Traffic lights by AdelheidKA zahájil a sympatické mladé umělkyni popřál mnoho uměleckých úspěchů.

Adéla Tománková (AdelheidKA) pracuje s plátnem, sololitovými deskami i dalšími materiály, které lze pro malbu použít. V Galerii 1 představuje velká plátna i menší, intimnější malbu. Střídá styly, dílčí motivy, způsoby vyjádření i výraznost a roli barev. „Moje obrazy jsou inspirovány Prahou a zážitky s ní spojenými,“ vysvětlila autorka.

Těšit se můžete například na Požírače balonku, Palackého náměstí i Pražský hrad – větší plátna, na nichž celku dominují zajímavé detaily; ale také na menší plátna s jednodušší kompozicí i jednoznačnějšími motivy – Radost, Rozhovor na Kampě. Nebo na pestrobarevnou Labuť. Či na erotiku cudnou i otevřenější – Procházka ve Stromovce, Stověžatá Praha.

Měla jsem rande se svým městem…
S Tančícím domem jsem se už potkala několikrát, pokaždé v jiný čas. Okouzlil mě svojí energií do betonu zasazeného chtíče.
Léto mě zavanulo ve svých laskavých 36stupňových vedrech na křídla náplavky, kde se procházejí labutě obuté do střevíců a „vansek“ ušitých z vášnivých polibků .
Když jsem chytala první podzimní listí, orloj na mě pomrkával se svou časovou nedostupností. Přišla jsem snad pozdě?
Měnil se před mýma očima, v tisících barvách deště, do mlčenlivé ženy, které zůstaly z orloje jen hodiny v její hlavě.
Zima – moje nejoblíbenější období, které mě tak inspiruje svojí nevyzpytatelnou hloubkou a temností… První vločky poklepávaly v rytmu Amadeovy noci.
Zrovna jsem procházela Karlovým mostem, bylo kolem třetí ráno a ano, bála jsem se…
Kolem mě se rozpoutal bál zimní slavnosti, všude se míhaly zkamenělé bytosti. Tolik ruchu, a ticha zároveň.
Utíkala jsem pryč do ulic okouzlující pražské noci.

„ADÉLA MALUJE, a když se do jejích obrazů ponoříte jen s touto strohou informací, dostanete všechno.
Nehledejte koncept, nit myšlenek, intelektuální hostinu, vypracovanou techniku malby. Pro Adélu je podstatný momentální, autentický PROŽITEK z akce, VZRUŠENÍ z okamžiku tvorby. Je v každém tahu, v každém odstínu barvy. Vstupte a seznamte se. Nabízí se vám na paletě.
Nevychází ze světa okolo, nezpracovává výtvarně „realitu“ kolem. Vychází jen sama ze sebe. Obrazy jsou jako zápisky z deníku. Rychlé, necenzurované, nehodnotící, neposouzené. To nechává na nás. Jen otevírá své okno.
Traffic lights. Ano, je v tom pohyb, napětí, rychlost, jakoby nedokončením nevíme, jak to dopadne. Hledání řádu v chaosu? Hledání řádu v sobě? Nabízí se jako další krok… Ale to už předbíhám. Příště kam?“
N. Verner

„Tělo – barvy a prostor – to jsou nástroje, které používá AdelheidKA ke zkrocení svých vášní. Tahle slečna patří do skupiny ArtIn-Atelier Prague. Věnuje se malbě a Body-artu a dle výčtu ocenění a výstav je hned jasné, že její dílo rozhodně stojí za to. Svou všestrannost dokazuje nejen svými malbami na lidském těle, ale třeba také psaním.
Její povídky a básně ji dovedly k předním příčkám na několika literárních soutěžích. A nejen to – AdelheidKA je absolventkou oděvní školy. S módou pracovala třeba ve spojitosti s festivalem CODE: MODE, kde připravovala choreografii pro módní značku Skunkfunk. Pro Malaiku bojovala plátnem a barvami, v přímém přenosu, kde se její dílo poté dražilo na pomoc dětem v Nairobi.“
Malaika Foundation